Styly a cvičení
Taiji Quan
Legenda praví, že taoistický mistr Zhang Sanfeng, se stáhl do wudangských hor, aby pokračoval ve zkoumání nesmrtelnosti poté, co dokončil svůj výcvik v šaolinském chrámu. I když šaolinský chrám byl buddhistický, jeho žáci mohli být jakéhokoliv vyznání – a opravdu zde studovalo mnoho taoistů, konfuciánů a dalších, z jiných náboženských tradic.
Jednoho dne byl Zhang Sanfeng svědkem boje mezi jeřábem a hadem. To mu dalo inspiraci, která měla mít veliký vliv na dějiny kung fu. Modifikoval svoje šaolinské kung fu do měkčí, sofistikované formy, zdůrazňující trénink Qi a meditaci. Tento nový typ kung fu, který obsahoval 13 pohybů – principů, se stal základem wudangské dlouhé pěsti (formy).
Toto wudangské kung fu, které je nyní často označováno jako Wudang Taiji Quan, bylo později předáno učenci a generálu jménem Chen Wang Ting. Ten toto bojové umění v 17.století ve vesnici Chen Jia Gou transformoval do Taiji Quan rodiny Chen.
Ve vesnici Chen Jia Gou bylo umění Taijiquan předáváno pouze členům rodiny Chen až do doby Chen Chang Xinga v 19.století, kdy mladý Yang Lu Chan začal pracovat v rodině Chen jako sluha. Později byl akceptován Chen Chang Xingem jako jeho student. Yang Lu Chan, který je považován za zakladatele Yang Taijiquan, byl ve své době nazýván „Neporazitelný Yang“.
Existuje více taiji stylů, ale běžně se uvádí pět hlavních: původní styl rodiny Chen, z něj odvozený styl Yang, a dále dva styly Wu (každý psán jiným znakem) a nakonec styl Sun, pocházející od slavného Sun Lutanga, který jej vytvořil kombinací Taiji Quan a dalších dvou bojových umění – Xingyi Quan a Bagua Zhang, tvořících spolu s Taiji známou trojici tzv. „interních“ (Nei Jia) stylů.