Styly a cvičení
Shaolin Quan
Shaolin Kung Fu je důležitou součástí tradičních čínských bojových umění. Samotný termín Shaolinquan (shaolin kung fu) neoznačuje jeden přesně vyhraněný styl, ale mnoho tréninkových metod, forem, stylů a jejich variant, které jsou zahrnuty do pojmu Shaolin. Shaolin Kung Fu je praktická metoda, která integruje a trénuje různé vnitřní a vnější úrovně – trénuje mysl k ovládání těla a trénuje tělo, aby následovalo mysl, což postupně vede k celkové tělesné i duchovní transformaci.
Shaolin Kung Fu má svou dlouhou historii. Celými generacemi mnichů z chrámu Shaolin byly byly po téměř 1500 let neustále absorbovány znalosti z mnoha škol bojových umění. Každá z generací mnichů také přispěla svými postřehy a zkušenostmi ze své vlastní praxe kung-fu do jedinečného dědictví Shaolinu.
Slavný šaolinský klášter (Shaolin Ssu) byl založen indickým buddhistickým mnichem jménem Batuo v roce 495 n.l. pod záštitou císaře Xiao Wen. V roce 527 n.l. přišel do kláštera další indický buddhistický mnich – Bodhidharma (Da Mo). Bodhidharma zavedl do šaolinského chrámu velmi konzervativní buddhistickou doktrínu, která byla v protikladu vysoce rituálním a ceremoniálním náboženským praktikám zde běžně prováděným. Jádrem tohoto druhu buddhismu byla meditace v nehybné pozici (sedu). Tato metoda byla základem toho, co dnes známe pod pojmem Ch´an a Bodhidharma je považován za prvního patriarchu Ch´an buddhismu v Číně.
Když Bodhidharma zjistil, že mniši v chrámu jsou příliš slabí, aby mohli praktikovat meditaci v sedu jako základní metodu k dosažení osvícení, naučil je speciální cvičení, které zvyšovalo jejich energii, takže byli schopni vydržet v meditační pozici a neusínat. Jako externí metodu učil Da Mo cvičení známá pod názvem Osmnáct rukou Lohan (Shiba Lohan Shou) [Lohan, v sanskrtu Arhat = světec, který svými zásluhami dosáhl Nirvány, tj. osvobození z pout strasti]; interní metodou byla cvičení určená k proměně šlach a svalů (Yi Jin Jing). Bodhidharmovi je připisována také metoda promývání kostní dřeně a mozku (Xi Sui Jing). Věří se, že tato cvičení a meditace Ch´an, jsou základem pozdějšího rozvinutého umění shaolin kung fu.
Podle ortodoxních tradic je šaolinské kung fu děleno na severní a jižní.
Severní šaolinské styly mají svůj původ v henanském šaolinském chrámu, jižní styly ve fukienském chrámu. Obě větve – severní i jižní – používají ve svém technickém základu pět zvířecích vzorů – forem (Wu Xing Quan): tygra, leoparda, jeřába, hada a draka. Tygr (Hu) trénuje kosti, leopard (Bao) trénuje svaly, jeřáb (He) šlachy, had (She) kultivuje vnitřní energii a drak (Long) rozvíjí ducha.
Severní Shaolin je tradičně rozdělen do tří hlavních větví: Hong, zdůrazňující fyzickou zdatnost a použití síly ve tvrdém, rezistentním způsobu; Gong, kde chytrá taktika měkkého a poddajného charakteru kompenzuje sílu; a Yue, kde se v technikách využívá obojí. Jižní Shaolin je dělen do pěti hlavních větví: Liu, Cai, Li, Mo a Hong (Hung), který je z nich nejznámější.