Styly a cvičení
Kung Fu
Termín Kung Fu, který je v západních zemích pravděpodobně nejvíce spojován s čínskými bojovými uměními, je vlastně velmi nedávný – stal se populární až ve 20.století. Dá se volně přeložit jako "tvrdá práce v dlouhém čase vedoucí k mistrovství" , což se nemusí nutně týkat bojového umění, ale jakékoliv lidské činnosti. Mistrovství – kung fu – může tedy dosáhnout jak adept bojového umění, tak třeba malíř, řemeslník apod. Prostě kdokoliv, kdo má dlouhou praxi a zručnost a je schopen se stále učit a zdokonalovat v tom, co dělá.
Nejblíže tomu, co se na západě běžně rozumí pod pojmem kung fu (tedy ve vztahu k bojovému umění), je čínský termín Quan Fa [Čchuan Fa] nebo Quan Shu [Čchuan Šu]. Obě slova mají podobný význam, který se dá přeložit jako "techniky pěsti" nebo "pěstní umění" a odkazují na druh čínských bojových umění, kde je hlavní důraz kladen na boj beze zbraně ve formě úderů a kopů (na rozdíl od jiných forem čínských bojových umění, kde jsou primární techniky podražení, hodů a jiné zápasnické metody).
Quanfa a Quanshu jsou pojmově rozdílné od širšího termínu Wu Yi, který v dřívějších dobách zahrnoval také lukostřelbu a jízdu na koni. Dnes se běžně používá významově podobný název Wu Shu. Oba termíny – Wu Yi a Wu Shu znamenají "bojové umění".